P. Jan Böhm

P. Jan Böhm(1824-1909), který od r. 1863 po 45 roků působil v Hrabyni. Byla to zcela výjimečná osobnost, v lidové paměti rázovitý a drsně laskavý kněz, v němž prostá lidská opravdovost vítězila nad kněžskou důstojností. Při oslavách jeho stých narozenin nazval ho slavnostní řečník, hrabyňský rodák dr. Karel Engliš, ministr financí, guvernér Národní banky za první republiky "patriarchou zašlých dob", tj. slezské doby obrozenecké.  
Pan farář Jan Böhm se narodil 15. srpna 1824 ve Studénce právě na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Jeho myšlenkou bylo postavit v Hrabyni velký chrám zasvěcený právě Panně Marii. Do Hrabyně přišel 19. srpna 1863, kdyse uvolnila fara v Hrabyni byl na ni Řádem německých rytířů dosazen. Roku 1885 byl položen základní kámen pro stavbu chrámu. Starý kamenný kostel chátral a tak po překonání překážek byl starý kostel zbourán a na jeho místě byl postaven nový chrám mohutný a důstojný, vysvěcený roku 1887. Na jeho fasádě se z původní stavby dochoval soubor barokních soch od Jana Michaela Scherhaufa z 1. poloviny 18. století. Působení známého faráře Jana Böhma připomíná pamětní deska na budově fary. Od zrušení patrimoniálního zřízení v roce 1850 patří Hrabyně nepřetržitě do okresu Opava. 
Pan Farář Böhm byl velkým vlastencem, dobrým kazatelem, byl starostlivý, nenáročný duchovní správce své farnosti, byl majitelem záslužného kříže s korunou válečné medaile, dlouholetým předsedou a prorektorem Zemského včelařského spolku, čestným členem městečka Hrabyně a členem mnoha spolků. Byl spoluorganizátorem Tábora lidu v Hrabyni dne 30. 6. 1889. Zemřel velice chud v únoru 1909 a je pochován u kostela. Na farní budově mu byla odhalena pamětní deska u příležitosti nedožitých stých narozenin. V roce 1938 byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domku ve Studénce. 
Nehynoucí pomník mu získal bard slezského lidu básník Petr Bezruč, který spolu se svým otcem prof. Antonínem Vaškem jako mladý hoch putovával do Hrabyně. Svoje dojmy zvěčnil v básni "Hrabyň", z níž je několik následujících veršů:  
Dávno je tomu, tenkrát jsem býval hezounký hoch po cestě jsem zpíval, korouhev napřed, za ruku otec vedl mne dolem a vedl mne horem, vedl mne po poli a vedl mne borem, až přišla Hrabyň, vysoká Hrabyň, mohutný kostel s Marií Pannou, poutníkům žehnal pan farář Böhm. Byli tu z Modré a byli tu z Polské, byli od Váhu a my od Těšína, nabit byl kostel, sladkými zory hleděla na nás Hrabyňská Panna a před ní kázal pan farář Böhm . .  

Zdroj: ado.cz